Hradby

Do doby Velké Moravy sajají kořeny tržní osady Staré Brno. Osada nastoupila vývoj k městu už v 11. Století. Opevnění královským městem se však stává až na počátku století 13. (městská privilegia získává za Václava I. Roku 1243). Přemysl Otakar II. nechal vystavět dnešní druhou dominantu města, hrad na sousedním kopci Špiberk, který ovšem až do zrušení hradeb ležel mimo město. K hlavním dominantám Brna patří katedrála sv. Petra. Slavnou kapitolou v dějinách Brna je třicetiletá válka. Brno se tehdy ubránilo švédským obléhatelům, což mělo za následek polepšení městského znaku, vybudování nového, mohutného městského opevnění a zejména trvalé získání pozice moravské metropole (po městě Olomouci, které naopak obléhatelům neodolalo). Hrad Špilberk byl zcela přestavěn a do dnešní doby se zachoval jako barokní pevnost. Neblahou proslulost získal jako “vězení národů”, v němž si odpykávala tresty řada slavných provinilců (Babinský).

Obrázek: Městské brány

2.1 Městské brány

Součástí opevnění byly nepochybně městské brány, které byly zřízeny s městskou zdí. V pozdější době na čas přibyly k původním 5 bránám (Brněnská, Běhounská, Měnínská, Veselá, Židovská) ještě brány Hackelova a Nová. Umístěny byly na nejvýznamnější cesty, s ohledem na terén a strategické potřeby. Názvy bran byly odvozeny od městských čtvrtí, do nichž se jimi vcházelo. Brněnská brána stávala na spojnici Dominikánské a Starobrněnské ulice a vycházelo se z ní směrem na Staré Brno, Jihlavu, Znojmo a Mikulov, Veselá brána se nacházela na spojnici ulic České a Veselé, směrem na Malou Novou ulici (Veveří) a Tišnov. Běhounská (či Rýnská) brána stojící na konci ulic Běhounské a Kozí vyváděla na Královo pole, Černou horu a dále do Čech a do Slezska. Stará Měnínská brána na souběhu Kobližné a Jánské ulice vypouštěla směrem na Cejl, Zábrdovice a Obřany.

Běhounská - Brána se nacházela na spojnici stejnojmenné ulice a ulice Kozí. Kdysi byla nazývána i jako Rýnská, dle místních obyvatel, kteří pocházeli od Rýna. Postavěna byla v roce 1252. Přestavěna v letech 1354-1356 v souvislosti se stavbou kláštera augustiniánů, který se nacházel nedaleko. Koncem 15. století byla opět provedena přestavba, neboť do systému městského opevnění byl pojat i klášter augustiniánů, do té doby ležící před hradbami a nijak nechráněný. Brána byla zbořena před rokem 1817.

Brněnská - Brněnská brána se nacházela v samém centru Brna, na Šilingrově náměstí na spojnici Dominikánské a Starobrněnské ulice. Cesta z ní vedla do Mikulova. První písemná zmínka o bráně pochází z roku 1269, pravděpodobně však byla postavena o něco dříve. V roce 1596 byl bleskem zapálen střelný prach, který byl uskladněn v bráně. Silný výbuch velmi silně poškodil statiku objektu. Poslední zmínky o stavbě jsou datovány v letech 1848 – 1852.

Obrázek: Brněnská brána

Hackelova - V bastionovém pásu směrem k tehdejší vesnici Švábka (nyní Údolní ulice) byla roku 1744 postavena Hackelova brána jako jedna z posledních. Byla velmi často uzavírána, takže si vysloužila přezdívku Slepá brána. Využívána byla pouze vnitroměstským provozem. Zánik této brány se datuje koncem roku 1861.

Obrázek: Hackelova brána

Měnínská - V roce 1293 je Měnínská brána doložena na souběhu ulic Jánské a Kobližné, roku 1348 ovšem toto místo připomíná jen městská Branka (Portula Civitatis). Jedná se o jedinou bránu, která změnila svou polohu. Nová Měnínská brána byla postavena o ulici jižněji (v dnešním místě, na konci Orlí ulice). Důvodem k přemístění byla komunikace, která přestala vyhovovat a byla špatně sjízdná těžším čtyřkolovým vozům za dešťů. Městský potok, který vtékal Veselou branou a vytékal Měnínskou do Ponávky, byl hlavní příčinou rozbahněné ulice Kobližné. Ačkoli asi po roce 1300 byla část vody Městského potoka u Veselé brány odváděna do hradebního příkopu, problémy se záplavami na Kobližné neustávaly, navíc její šířku potok značně omezoval. Ke stavbě nové brány došlo patrně ve 30. letech 14. století. Stará Měnínská brána - branka nadále sloužila dopravě jen za příznivých podmínek.

Obrázek: Měnínská brána

Nová - Zřízena byla roku 1786 v kurtině před městskou brankou (původní Měnínská brána) v místě, kudy od stavby bastionového opevnění vytékal pouze potok (nyní prostor Malinovského náměstí). Zbořena byla v roce 1863.

Veselá - Na křižovatce ulic Veselá a Česká byla umístěna v roce 1340 brána Veselá. Vycházelo se z ní na hrad Veveří a dále směrem na Českomoravskou vrchovinu. Nemilá událost, která byla zmiňována u brány Brněnské o výbuchu střelného prachu, se stala i v roce 1580, kdy do přilehlé věže brány uhodil blesk a tím bylo celé opevnění vážně poškozeno. V 70. letech 17. století byl objekt přestavěn a posunut dále od města (kvůli stavbě bastionového opevnění). Zároveň byla postavena Nová Veselá brána v kurtině mezi bastiony, u které se spojovaly cesty vedoucí od původních bran Veselé a Dřevěné (původně Běhounské). Stará brána zanikla v 18. století, Nová Veselá brána byla zbořena na přelomu let 1859 a 1860.

Židovská - Pouze touto branou mohli do města a Židovské čtvrti vcházet Židé. Stávala před spojnicí Masarykovy a Kapucínského náměstí se vycházelo na Měnín, Olomouc, Rajhrad a Vídeň. Ve čtrnáctém století Brňané Židovskou bránu přestavěli. Tehdy brána získala novou vnější i vnitřní věž a branku pro pěší. Na počátku šestnáctého století Židovskou bránu upravil a hlavně vyzdobil brněnský kameník a stavitel Antonín Pilgram. Za urputných bojů během třicetileté války sice Švédové bránu těžce poškodili, ale nezdolali. Soumrak nad celým hradebním okruhem i bránou začal v devatenáctém století. V roce 1835 nahradila Židovskou bránu jednoduchá klasicistní Ferdinandova branka. Ale i ta po třiceti letech zmizela. Figurální výzdoba a nápis se dochovaly v městském lapidáriu.

Obrázek: Židovská brána

2.2 Hrad Špilberk

V polovině 13. století nechal Přemysl Otakar II. vystavět na kopci za hradbami města druhý brněnský hrad. Poprvé je zmiňován roku 1279. Z tohoto nejstaršího období se zachovaly některé z přízemních místností s žebrovými klenbami. Skutečným sídelním hradem moravských markrabat se Špilberk stal až od poloviny 14. století za vlády Jana Jindřicha a jeho siny Jošta. Už brzy po Joštově smrti však ztrácí hrad natrvalo svou rezidenční funkci a do popředí se dostává jeho vojenský význam. Roku 1560 koupilo Špilberk město Brno. Jeho nové bastionové opevnění pomohlo roku 1645 ubránit město před Švédy. Hrad se však sta i vězením, které si získalo smutnou evropskou proslulost. Byli zde vězněni protestanti, později pak účastníci národních povstání (Maďarsko, Itálie, Polsko, Ukrajina), ale i mnoho jiných odsouzenců. Připomeňme alespoň nejproslulejšího z nich – loupežníka Babinského. V roce 1855 císař František Josef I. špilbertskou věznici zrušil a hrad se na sto let změnil na kasárny. Na hradě je v současnosti umístěno muzeum města Brna. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout kasematy s mučírnou, mučicími nástroji, barokní lékárnu, lapidárium, vyjít na rozhlednu, dále je přístupné severní a západní křídlo pevnosti. Špilberk dnes patří k nejcennějším a nejatraktivnějším památkám města i celé ČR.

Obrázek: Hrad špilberk

Obrázek: Hrad špilberk